Oáza rodin 2007
Jde o katolické hnutí, které se vyvinulo
v Polsku v době posledních 50-ti let.
Jeho zakladatelem je diecézní
kněz František Blachnicki. Jako mladý kněz hledal po svých záporných zkušenostech, (formální víra,
vyhlazovací tábor, ztráta víry v člověka, komunistická vláda, atd.) východisko jak oslovit především mladého člověka, jak přispět k upevnění a prohloubení jeho víry, jelikož byl vystavován velkému nátlaku propagandy, zastrašování, a uměle řízených tendencí...
Více...   
Oáza Choreb · O nás · Plánujeme · Stalo se · Různé · Oáza rodin · Svědectví · Kontakty · Foto · Linky · Vzkazy · Přihláška
Dnes je Středa 18. září  2019
Nejbližší akce:

Exercicie, dá-li Pán, se uskuteční v termínu 2.8. - 9.8.2015 (příjezd navečer, odjezd dopoledne) - 7 dní

Cena (zahrnuje ubytování, plnou penzi a zajištění péče o děti v době programu pro manžele - není-li v ceníku uvedeno jinak):

- dospělí a děti nad 10 let - 520 Kč/den

- 1. a 2. dítě ve věku od 2 do 9 let - 410 Kč/den

- další dítě ve věku 2 - 9 let - 360 Kč/den

- dítě do dvou let:

                      a) bez nároku na stravu, lůžko (vlastní postýlka) a péči chůviček) - 50 Kč/den

                      b) jinak než je uvedeno v bodu a) - 210 Kč/den

(Po přihlášení a potvrzení rezervace místa bude potřeba do 15.2.2015 zaplatit zálohu ve  výši 30% ceny. V případě neúčasti na rekolekcích se záloha vrací jen v případě, že účastník zajistí za sebe náhradu)

 

Termín konání akce (od - do):
02.08.2015 - 09.08.2015

Oáza rodin 2007

Přimělo mě to oprášit to, co jsem raději neřešila.

   Bylo nás 5 rodin + moderátorský pár Wieczorkových, dohromady jsme měli 6 dětí ( chůvy hlídali jen 5, jedno se nosilo ještě v bříšku , otec Juzek, tři chůvičky a šikovná slečna kuchařka. Strávili jsme spolu patnáct dní a chtěli bychom se s vámi podělit o to, co všechno jsme prožili.
   Každý den nás čekala ranní modlitba, mše svatá a po ní snídaně. Posíleni na duchu i na těle jsme svěřili děti chůvám a prožívali společně další body programu. V evangelijním rozhovoru jsme oprašovali a prohlubovali své vědomosti o Bohu, víře, církvi, Písmu atd. Ve škole modlitby jsme se dozvěděli, že modlitba je důležitá pro náš duchovní život tak, jako pro fyzický život dýchání. A taky jak na to, aby náš osobní vztah k Bohu sílil a prohluboval se. Není tedy divu, že jsme měli možnost se s Bohem každý den setkat i skrze osobní modlitbu. O tom, jak by se vše, o čem jsme se bavili mělo odrazit v praktickém životě, jsme diskutovali při škole života. Název programu je dosti trefný, bavili jsme se o lásce, manželství jako svátosti, o darech, které v manželství máme, o předávání víry, křížích v rodině, přirozeném plánování rodičovství, o manželském dialogu… Mezi tímto programem jsme si vždy udělali místo pro oběd a odpoledne patřilo rodině. Tento čas každá rodina využívala po svém. U některých vyhrál odpolední klid, jiní dali přednost výletu, někteří neodolali blízké cukrárně. Večery jsme trávili společně, někdy to byl večer plný her, jindy jsme večerní program spojili s večeří a opékali buřty, jeden večer jsme vzpomínali, jaké to bylo, když jsme se brali a také jsme měli „kino“. Měli jsme možnost vidět dokument o Františku Blachnickém, zakladateli našeho hnutí, a taky film Pašije od Mela Gibsona.
   Každý den jsme prožívali jedno tajemství růžence. Třetí den jsme hráli živé jesličky. Každý dostal ráno svou roli a měl se na ni do večera připravit. Všichni to vzali zodpovědně ( jak je poznat i z fotek ) a tak jsme se mohli večer radovat z narození Krista.
   Čtvrtý den byla příležitost k přijetí Krista jako svého osobního Spasitele a Pána. Bylo to pro mě tak trochu zvláštní, už to nebyla záležitost jen mě a Boha, ale přijímali jsme Krista do své rodiny. Došlo mi, že víra by neměla být zřetelná „jen“ z mého života, ale taky z „našeho“ manželství a rodiny. Přimělo mě to oprášit to, co jsem raději neřešila.
   Šestý den jsme jeli na den společenství do Polska. Kromě velkého společenství mladých lidí a rodin, které spojovala víra a nadšení pro Krista, mě nejvíce oslovil tamější biskup. Bylo vidět, že je rád, že s námi může být, že mu je hnutí velice blízké.
   Osmý den jsme měli návštěvu až z Polska. Přijel jeden manželský pár, který má ve farnosti Wieczorkových na starosti přípravu na manželství, kurzy PPR a tak. Byli už starší a jejich svědectví bylo přesvědčivé. Možná ani ne tak slova, jako přistup k nám i k sobě navzájem. Myslím, že to bylo pro všechny povzbuzením.
   Jedenáctý den byl nádherný. Na začátku dne jsme měli  manželský dialog, odpoledne svátost smíření a večer obnovu manželských slibů. Nechyběla ani svatební hostina, dort, první tanec. To vše s vědomím, že prožíváme tajemství vzkříšení..
   Den společenství je dnem, kdy se můžeme podělit s tím, co jsme prožili, s ostatními lidmi. Jeden manželský pár z Polska se s námi také podělil o své svědectví. Vyprávěli o svých zkušenostech s alkoholismem a Kruciátou osvobození nového člověka. Popisovali svůj příběh, jak se z manžela alkoholika a jeho ženy stali aktivní lidé v Církvi a Kruciátě.
   Čas rekolekcí byl časem plným milostí a Boží přítomnosti. My jsme si odvezli předsevzetí pravidelné modlitby a našli jsme odvahu přiznat si některé chyby. Chvála Pánu!
   Děkujeme všem, kteří byli s námi na oáze; moderátorům, účastníkům a zvláště pak skvělým chůvám a výýýtečnééé slečně kuchařce.
   Lenka

Počet zobrazení: 2408,  Datum vydání: 01.09.2007  23:51:47
Oáza pod Chorebem na poloostrově Synaj
 Tato slova Jana Pavla II. vedla o. Blachnického k myšlence velké evangelizace
"Ad Christum Redemptorem"
Modlitba na přímluvu služebníka Božího Františka Blachnického.

- Bože, Otče všemohoucí, děkujeme Ti za Tvého kněze, sluhu Božího Františka, kterého jsi neobyčejným způsobem obdařil milostí pevné víry, a který svůj život odevzdal k Tvé službě.

- Děkujeme Ti za to, že jsi mu dovolil vroucně milovat Tvou církev a porozumět nejhlubší zásadě její životnosti a plodnosti, kterou je snoubenecké odevzdání sebe v lásce Tvému Synu, podle vzoru Neposkvrněné, Matky církve.

- Děkujeme Ti také za to, že skrze tvého kněze vzniklo v Polsku Hnutí Světlo-Život, které touží vychovávat své účastníky k odevzdání a dávání sebe, a tím přispívat k růstu živých společenství církve.

- Buď velebený Bože, v služebníku Božím Otci Františkovi, v jeho životě a díle a oslav své jméno, uděl mi na jeho přímluvu milost ....., o kterou s pokorou prosím.

Amen.

 
 Tony Melendez hraje na kytaru bez rukou - nohama
a rozdává naději!

© Provincie Řádu minoritů v ČR,       Správce: o. Josef, email: ju@minorite.cz,       Webdesign: www.pudu.cz  (2019)